Přestala jsem konzumovat drogu. Jak jsem dopadla?

Zdá se to jako včera, kdy jsem se rozhodla vydržet měsíc bez cukru. Svým článkem Jak moc chcete zůstat naživu? jsem upozornila na jednu z největších hrozeb dnešní doby.

A že to myslím sakra vážně, jste se mohli přesvědčit tím, že jsem sama na sobě vyzkoušela to, čeho se mnozí obávají.

Vyzkoušela jsem si žít bez cukru.

Na následujících řádcích stručně popíšu, čím jsem si procházela. Nečekejte žádná přislazená slova. Nebyla totiž čím přisladit.

Má paměť už také není tak sladce jasná jako dřív, proto jsem si vše důležité raději zaznamenávala. Kdybych tak neudělala, nejspíš by tento článek neexistoval.

Teď už ale k věci!

Týden první

Hned první den jsem se zvážila. Mým cílem však nebylo zhubnout. Proto jsem na to nekladla tak velký důraz. Šlo mi především o zdraví.

(Přiznám ale, že určitá část mě samotné doufala v to, že nějaký úbytek váhy bude. Ještě jsem nepotkala člověka ženského pohlaví, který by si alespoň jednou za život nepřál zhubnout.)

Večer téhož dne se začaly projevovat abstinenční příznaky; bolest hlavy a strašná chuť na sladké. Teď zpětně můžu říct, že první den byl pro mě asi nejhorší.

Můj mozek byl zvyklý na sladké, a tak očekával další smršť sladké chuti. Když ji ale nedostal, vyhlásil mi stávku.

„Achjo, chce se mi pořád spát!“ stěžovala jsem si.

Celý týden se na mě lepila smůla. Lepší načasování jsem si vybrat fakt nemohla!
Měla jsem namožené zápěstí, bolavá záda, spálené vlasy, škrábance, afty – to vše za jeden týden.

Tak si říkám, jestli někdo nezkoušel moji trpělivost…

Počasí tomu zrovna nepřispívalo. Slunce se za celý týden neukázalo ani na chvíli. Bylo mi z toho všeho na nic. Chtěla jsem si obalit nervy něčím sladkým, ale nemohla jsem!

Po čase jsem si uvědomila pozitivní stránku všech mých úrazů a bolístek – přitahovaly moji pozornost, takže jsem tak moc nemyslela na sladké.

Vše zlé je k něčemu dobré!

Aby můj přechod na stravu bez cukru nebyl tak drastický, občas jsem si dopřála kus(y) ovoce.

Kromě cukru jsem také přestala jíst všechno, co obsahovalo lepek. Nijak mi nevadilo jej vynechávat, protože jsem to dělala už dřív. Navíc cukr bývá často základem kvásku.

A musím říct, že mi pečivo vůbec nechybí.

Další změnou bylo zmenšení porcí. Při cvičení jsem si zvykla jíst hodně a najednou jsem nepotřebovala tolik jíst (Bože, nemyslela jsem si, že tohle někdy napíšu!), protože jsem neměla skoro žádný pohyb.

Před koncem týdne mě čekala první velká zkouška. A když píšu velká, tak myslím opravdu velká…

Půlmetrová pizza.

28417481_1900299093336794_1515658679_o

Aby toho nebylo málo, vedle pizzy ležely čerstvé Honzovy buchty.

„To si dělají srandu. Zrovna teď? Když nemůžu?!“

Jedno odpoledne jsem zběžně procházela noviny a narazila jsem na zajímavý článek. Psalo se tam, že Britové začnou platit daň z cukru v nealkoholických nápojích.

„Království si od ní slibuje zdravější životní styl svých obyvatel i snížení obezity mladistvých.“

Proto výrobci sladkých limonád začali měnit recepturu a místo cukru používají umělá sladidla. Coca-Cola ale recepturu prý měnit nechce. Místo toho zmenší objem láhve a cenu naopak zvýší.

Vybrané peníze, které daň přinese, prý budou použity na sportovní aktivity pro žáky základních škol.

Osobně všem činům podporující zdraví fandím – i kdyby to mělo ovlivnit jen hrstku lidí.

Týden druhý

Nastal týden, který byl díky významné události malým krokem pro člověka, ale velkým krokem pro lidstvo. Celou dobu mě provázelo napětí a vzrušení z toho, jak vše dopadne.

Volila se totiž hlava státu.

Hned zpočátku týdne mě čekala další zkouška odolávání. Na stole jsem spatřila nadýchaný perníkový dezert přímo z pekárny. Magický to stůl – jak z pohádky Ubrousku, prostři se!

V novinách jsem objevila další článek týkající se cukru. Na základě chybných údajů prý Evropská komise zveřejnila informaci o tom, že počet Čechů umírajících na cukrovku nezvykle roste.

Stalo se tak kvůli novému způsobu vyplňování formulářů o zemřelých, který úředníky mate.

28340891_1900302096669827_1574262274_o

Lékaři ale oponují, že se život lidí postižených cukrovkou naopak prodlužuje.

Neznamená to však, že cukrovka není hrozbou. Diabetiků stále přibývá. Je načase s tím začít něco dělat.

„Pokud se životní styl v Česku zásadně neozdraví, lze očekávat, že diabetem druhého typu, jenž souvisí s nezdravým způsobem života, onemocní každý třetí Čech.“

Pocit hladu je neúprosný. Díky tomu, že jsem vyřadila cukr i lepek a začala jíst menší porce, se hlad objevoval celkem často. Změnila jsem taktiku a místo občasného ovoce jsem začala jíst kešu ořechy.

Najednou mi i samotné ořechy přišly sladké.

Hlad a překvapivě i chuť na sladké spolehlivě zahnaly. Skvělou náhradou cukrů se tak prokázaly být zdravé tuky. Prodlužují pocit sytosti. Navíc jsou potřebné pro naše tělo.

Po čase se začala projevovat bolest břicha. Nebyla nijak výrazná, tak jsem jí nevěnovala velkou pozornost.

Toho dne, kdy jsme se dozvídali o novém prezidentovi, jsem čelila další obrovské výzvě.

Ale nakonec jsem vydržela a ten narozeninový dort nesnědla.

Zbytek týdne probíhal v podobném duchu odolávání.

Jednou to byla návštěva, která přinesla snad největší trdelníky, co jsem kdy viděla, a podruhé můj oblíbený čokoládový dezert z McCafé, který snad už víc čokoládový být nemůže.

Týden třetí

Na známé webové adrese Stream.cz jsem úplnou náhodou narazila na video, ve kterém bylo stručně a krátce popsáno to, čím jsem si procházela také.

Potěšilo mě zjištění, že jsem nebyla jediný blázen, který se svojí výzvou pokoušel něco dokázat.

Již dříve zmíněná bolest břicha začala být intenzivnější. Chvíli jsem přemýšlela, čím to mohlo být. Pak jsem si uvědomila, že se změnou stravování musela přijít i změna trávení.

Mé tělo se probouzelo z věčného spánku.
„Pracujeme na plné obrátky!“ jako by střeva řvala.

Jednoho dne se ke mně dostala příloha bulvárních novin, zaměřená na stravování a cukr. Kromě jiného tam byl článek o něčem, co by podle mého názoru měli vědět všichni.

28312312_1900303280003042_245433352_o

Lidé denně zkonzumují až čtyřikrát více cukru, než je třeba.

„A cukry, které tělo nedokáže k přeměně na energii využít, se nevratně mění na rezervní tuk.“

Další neméně důležitý článek se zaměřoval na vyvrácení mýtů.

Mysleli jste si, že cukrovka může postihnout pouze ty, kteří jedí sladkosti? Omyl!
Hlavní roli zde hraje genetika, nezdravý životní styl a mnoho jiných faktorů.

Snadno se tak může stát, že člověk, který sladké vůbec nejí, může onemocnět cukrovkou.

Nebo jste si snad mysleli, že se zubní kaz tvoří konzumací sladkého? Zase omyl!
Kromě nezdravé stravy má na tvorbu kazu vliv především ústní hygiena.

Den nato jsem zjistila, že kojenecká výživa obsahuje přidaný cukr a fruktózový sirup.

28278308_1900301170003253_63057457_o

To mi hlava nebrala; proč přidávají cukr do jídla pro kojence, které už tak obsahuje dostatek přírodně se vyskytujících cukrů z ovoce?!

„Nedivím se, že jsou lidé závislí na sladkém, když jsou už odmalička krmeni cukrem,“ říkala jsem si.

Koncem třetího týdne jsem si nešťastným pohybem navíc k bolesti břicha přivodila bolest zad, která se mě držela několik dní. Takže si dokážete představit, jak mi asi bylo.

Týden čtvrtý

Nečekaná návštěva přinesla nečekaně krásné bavorské vdolky. Byl přece fašank!

Nedělalo mi problém odolat. Zvykla jsem si na jídlo bez cukru, a tak jej ani můj mozek nepotřeboval.

Odolávání bylo čím dál jednodušší.

Na internetu jsem našla článek o dosud nejpřísnějších zákonech proti nezdravým potravinám v Chile.

Stupeň obezity je mezi Chilany prý alarmující. Obezitou nebo alespoň nadváhou tam trpí tři čtvrtiny obyvatel.

„Na sladké limonády včetně Coca-Coly je uvalena 18procentní daň a v televizi během dětských pořadů nesmí běžet reklamy na nezdravé jídlo.“

A nejsou to jediná omezení. Ve školách se nesmí prodávat zmrzlina, čokoláda nebo chipsy.

„Cukr zabíjí víc lidí než terorismus a dopravní nehody dohromady. Je to jed naší doby,“  řekl senátor a bývalý lékař Guida Girardiho.

Zbytek týdne se už nic zajímavého nedělo.
Jen jsem snědla pár velmi sladkých hroznů, což se ukázalo být mojí osudovou chybou.

Celý den se mi z toho chtělo spát.

Ale nebojte! Nakonec jsem vyvázla živá.

Sladký závěr

V průběhu 30 dní jsem čelila nekonečnému odolávání. Na následujícím obrázku můžete vidět souhrn sladkostí, které byly pro mne největší výzvou.

2018-20-02-11-18-22vv

Už od prvního dne jsem měla chuť se na to všechno vykašlat. Ale neudělala jsem to. Prostě jsem věřila, že to zvládnu.

A ZVLÁDLA JSEM TO!

Už jen to, že má výzva byla veřejná, bylo hnacím pohonem.

Ono když něco vyhlásíte veřejně, je pak horší to vzdát.
(Je to jeden z nejlepších způsobů jak něčeho dosáhnout.)

Vědomě jsem za celý měsíc nepozřela nic, co by mohlo obsahovat bílý cukr.

Ale když jsem snědla něco, co ten bílý cukr obsahovalo (zanedbatelné množství), a já to zjistila až poté, co bylo jídlo dávno ve mně, nehroutila jsem se z toho. Proč?

Protože žijeme jen jednou a jsme tady od toho, abychom si ten život užívali. Nemá smysl se trestat.

Tak všechno neberte tak vážně.

A starejte se o své zdraví.
Protože na tom jediném záleží celý váš život.

Třešnička na (lívancovém) dortu

Po splněné výzvě prostě musela přijít odměna. Udělala jsem si tu nejvíc hříšnou sladkost, na kterou jsem měla chuť ještě před výzvou.

Lívance s nutellou, čokoládou a banánem!

Zvyk z výzvy mě pořád tlačil k tomu, abych zůstala u zdravého jídla. A já opravdu začala poměrně zdravě; místo klasických moučných palačinek jsem udělala známé banánové lívance. (Jen banán, skořice a vejce.)

Na každý lívanec jsem dala 80% čokoládu. (Lívanců bylo šest.)

Na úplný vrchol jsem naskládala banány a všechno jsem to zastrouhala zbytkem čokolády.

Stejně jsem to ale nevydržela. Kydla jsem tam Nutellu!

Jak hříšná to odměna! 

28309905_19003nn04210002949_352230414_o

Asi nemusím popisovat, jak jsem dopadla.

Trvalo mi dva dny, než jsem vše zpořádala a další den jsem se z toho dostávala.

A jak už to s drogou bývá – pokud na nějakou dobu přestanete a pak zase začnete, těžce se pak vracíte zpět na odvykačku.

Nakonec jsem vše přemohla a dnes, kdy píšu tento článek, jedu dalších 30 dní bez cukru.

A je mi skvěle!

Takže co mi výzva dala?

  • Teď o jídle uvažuju jinak. Měním své stravovací návyky. To, co jsem dřív jedla každý den, teď už jíst nechci.
  • Jasnější mysl. Lehčí žaludek po nasycení. Lepší spánek. Více energie.
  • Ušetřené peníze za sladkosti.
  • Zdravé tělo reagující na nezdravé potraviny. (Opravdu – když sním něco, co obsahuje spoustu cukru, tělo na to reaguje a tím říká, že je něco špatně. Začne mě bolet hlava nebo břicho. Únava a celková malátnost je samozřejmostí!)
  • V neposlední řadě minus 5 kg na váze.

A to za tu dřinu stojí!

 

 

Reklamy

2 komentáře Přidejte váš

  1. Julie K. píše:

    Podle mě je blbost se něčeho takhle úplně vzdát, jednou za čas je to dobré. Plus žít úplně bez cukru taky není zrovna zdravé, ale dejme tomu. Nejhorší je tam „odměna“ podle, to je stejně jako s cheat day u sportovců – tělo si na něco odvykne, a pak to na něj nacpeme ve velkým. To mi nedává smysl. Plus, takové malé podotknutí – cukr není droga.

    To se mi líbí

    1. dennieloving píše:

      Zdravím, pro začátek chci poděkovat za Váš upřímný komentář. Každý máme odlišné hodnoty a to je třeba respektovat.
      Cukr samozřejmě (oficiálně) droga není, bylo to myšleno s nadsázkou. Alespoň podle mě se jako droga ale chová. A to i díky tomu, že jsem s jezením sladkostí prostě nemohla přestat, i když mi to nedělalo dobře.
      Jak už jsem v článku zmínila, život bychom si měli užívat. Takže když jsem měla na tu sladkost chuť, tak jsem si ji po jednom měsíci dopřála. Byla to zároveň zkouška toho, jak na ni mé tělo zareaguje.
      Neříkám, že budu žít celý život bez cukru. Před touhle výzvou jsem jej ale jedla každý den, nevědomě jsem si tak zahrávala se svým zdravím. A to není dobré.
      Touhle výzvou jsem chtěla dokázat pouze to, že jezení nezdravých sladkostí lze omezit a že to má pozitivní účinky na naše zdraví. Ono je totiž důležité zeptat se sám sebe, jestli ten život chci prožít neustálým pojídáním prášků (k čemu cukr napomáhá), nebo naopak se zdravou kondicí – a něco pro to dělat. Se zdravým tělem se pak přece žije o něco lépe.

      To se mi líbí

Zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s