Jak nemrhat vlastním životem

Za uběhlý rok a půl, co jsem napsala poslední článek (a že těch článků bylo), se událo mnoho věcí. Ta největší z nich byl můj odjezd do Švédska na jeden rok.

Jak jsem se k tomu dostala?

Doma mě nic nebavilo. Žila jsem stereotypní život. Každý den to samé. Chtěla jsem s tím už něco dělat. Chtěla jsem pryč. Za hranice mé domoviny. A tak jsem hledala na internetu.

Našla jsem něco s názvem Evropská dobrovolná služba (EDS). „Co to je? To zní zajímavě!“ zbystřela jsem.

Jedná se o program, který spadá pod Erasmus+. Vyjíždíte do zahraničí za účelem poznávání, získávání nových zkušeností a rozšíření vědomostí. Vaší náplní projektu je daná práce v určitém prostředí – vše si vybíráte sami z nabídky projektů na internetu.

Ovšem bez nároku na mzdu.

Nemusíte se bát, že nevyžijete. Vše je vám proplaceno Evropskou unií. V podstatě žijete v cizí zemi zadarmo v období od dvou měsíců do jednoho roku. Máte jídlo, střechu nad hlavou, pojištění, kapesné. To vše za to, že budete pomáhat pár hodin v práci, která vás bude bavit (pokud budete mít to štěstí), anebo přinejmenším okusíte něco úplně nového, na co budete rádi vzpomínat (můj případ).

Podmínkou je pouze věková hranice 17 – 30 let. Tedy nemusíte být studentem vysoké školy. Vlastně nemusíte mít žádné vzdělání. Hlavní je váš zájem. To zní slibně, ne?

Začala jsem posílat životopisy a motivační dopisy. Dokonce jsem měla skype pohovor v angličtině.

Já a skype pohovor? Nevěřila jsem tomu. Ale opravdu se to stalo.

Následovalo několik neúspěchů. Ale nevzdala jsem to. A tak, po několika měsících plných vyřizování jsem se rázem ocitla ve Švédsku.

DSCF9653nn

Byl to pro mne jiný svět.

Poprvé jsem letěla letadlem. Poprvé jsem byla v cizí zemi sama. Nikdo mě neříkal, co mám dělat. Všechno jsem si musela zařídit sama.

Od prvního až do posledního dne jsem si to tam užívala. Mám neskutečně moc zážitků a zkušeností. Vážně, dala by se o tom napsat celá kniha. Ničeho nelituju a jsem vděčná za to, že jsem mohla zažít jeden rok v tak krásné zemi.

S odstupem času musím říct, že to byla ta nejlepší věc, co jsem kdy udělala. Šla jsem do toho naplno. Bála jsem se. Ale vše jsem překonala. Vždycky jsem všechno zvládla. A to jsem snad ten největší strašpytel, co existuje.

Člověk vždy všechno zvládne, i když si v dané situaci říká, že je naprosto nezvladatelná. Věřte mi.

Určitě to nebylo naposled, co jsem někam odjela. Plánuju další země. Nemám žádné velké sny o procestování celého světa. Ale vím, že dokud můžu, tak toho využiju.

Nikdy totiž nevíte, co se může stát.

Pokud jste na tom stejně, tak na co pořád čekáte? Včera bylo pozdě a zítra tu už nemusíte být. Stačí mít jistou dávku odhodlání a připojení k internetu. Hned se vám naskytne několik možností.

„Říká se to lehce, ale těžce udělá!“ říkáte si? Ano, máte pravdu.

Velká změna se uskutečňuje těžce, protože musíte mít snahu něco pro to udělat. Nikdo jiný to za vás neudělá. Je to klišé, ale je to tak.

Tak jděte a udělejte to, co jste udělat dávno chtěli. A perte se o své sny (hlavně ne doslova). Po určité době budete mít možnost ohlédnout se zpět a říct si, že ta změna stála za to.

Držím vám palce!

Reklamy

Zanechat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s